Vítají Vás australští ovčáci Gentle Mate

O nás

 

 

 

 

 

     Zdravím všechny příznivce australských ovčáků a vítám Vás na našich stránkách. Jmenuji se Mariana Malečková a australští ovčáci si mě získali už dávno.

     Od útlého mládí jsem vždycky hrozně toužila po psovi, ale moji rodiče byli proti. Říkali, že ještě nejsem natolik zodpovědná a trpělivá, abych dokázala vychovávat psa a starat se o něj  a obávali se, že až bych odešla z domova, zůstal by jim pes na krku. Tenkrát jsem jim to měla hrozně za zlé, ale teď pochopitelně s odstupem času vidím, že jejich rozhodnutí bylo moudré, protože by jim pes opravdu zůstal „na krku“ po celou dobu mých studií a hledání místa v životě. 

      Po přijetí na FF UK, obor sociální práce mě osud svedl dohromady s Vaškem, také začínajícím studentem stejného  oboru. Jako dva tělem  i duchem mladí  lidé jsme se do sebe  zakoukali tak, jak to v našem věku  bylo normální. A protože  jsme nemohli  být jeden bez druhého, začali jsme žít spolu, nejdřív jen  tak na  psí knížku. Spojovala nás řada společných i rozdílných  zájmů a jedním z těch  společných byla láska ke psům a  touha jednoho mít.

     Dlouho jsme si lámali  hlavu s tím, jaké plemeno by se k nám hodilo. Od  začátku  bylo jasné, že to bude větší pes. Byli jsme natolik moudří,  že nám bylo  jasné, že musí jít o plemeno, které je vhodné  i pro začátečníky a nevyžaduje  žádný náročný výcvik,  protože při představě, že budeme mít doma obludu, která  nás  bude chodit venčit, večer nám obsadí postel a bude se snažit  sežrat naše  sousedy a kolemjdoucí, nám vstávaly vlasy hrůzou  na hlavě. Nestáli jsme ani o  psa, který by překypoval zběsilou  přítulností, jíž by mohl ohrožovat nás a své  okolí stejně  jako již zmíněný „požírač“. Hodně jsme koketovali s německým  ovčákem, který se nám oběma líbil vzhledem i povahou a pak  jsme objevili  v časopise Pes Přítel Člověka fotku Bílého švýcarského ovčáka (tehdy ještě  Americko-kanadského bílého  ovčáka). A bylo rozhodnuto! Bílý ovčák svým vzhledem  připomínal  ovčáka německého a navíc Vašek prohlásil, že bílého psa  uvidí dobře i  v noci.

      Na podzim 1998  se u nás objevil  "Floyd", čistokrevný Bílý švýcarský ovčák  s honosným jménem GROF Z VRCHÁNOVA – a nám začala spousta  starostí a práce, to  vše však bylo kompenzováno radostí  z našeho nového kamaráda. S Floydem jsme měli  spoustu plánů,  chtěli jsme v něm mít věrného přítele, což splnil beze zbytku, chtěli jsme s ním zkusit sportovní kynologii,  objet pár výstav a  absolvovat bonitaci, aby se z něj stal  krycí pes. Všechny tyhle plány před námi  ležely v troskách,  když jsme mu v osmnácti měsících nechali udělat RTG vyšetření  kyčelních kloubů kvůli bonitaci a dozvěděli se, že oba jeho kyčelní  klouby jsou postiženy  těžkým stupněm dysplazie. A to tak  těžkým, že veterinární lékař, který na naši  žádost  Floyda ještě jednou rentgenoval a který sám oficiálně vyhodnocuje  RTG  kyčelních kloubů některým plemenům, prohlásil, že  tak příšerný snímek ještě  neviděl a v podstatě nám  naznačoval, že by bylo lepší našemu drahému příteli  přidat  dávku narkotika tak, aby se už nikdy neprobudil. Obrečeli jsme  to, ale  Floyda jsem se nevzdali. Zůstal s námi až do konce léta 2006 a i když  ho kyčle občas hodně bolely, obzvláště  na podzim a na jaře a jejich stav se pomalu  zhoršoval, měl stále  v očích tu jiskru radosti ze života a my jsme s jeho nemocí bojovali, jak se dalo. Teprve v srpnu 2006 se jeho trápení stalo neúnosným a tak jsme se s velkou bolestí rozhodli nechat ho odejít.

      Už někdy v roce  2000 jsem začala uvažovat o dalším psím kamarádovi. Vzhledem  k Floydovým zdravotním problémům jsme o bílém ovčákovi nechtěli  ani slyšet.  Tehdy ve mně vzbudil pozornost kratičký článeček  o plemeni australský ovčák,  který byl uveřejněn v jedné  staré ročence Psa Přítele Člověka, kde byla zmínka,  že  by v ČR měla být jedna představitelka tohoto obdivuhodného  plemene. Přes Klub  Chovatelů málopočetných plemen psů se  nám podařilo získat kontakt na její  majitelku, naši budoucí  kamarádku Martinu Hodkovou ( Diandra ). Zjistili jsme, že už nemá pouze onu  zmiňovanou červenou fenku  ale i mladého blue merle psa. Po telefonické domluvě  jsme se  sešli, abychom si mohli prohlédnout australské ovčáky naživo  – a já jsem byla polapena navždy. Aussies, jak jsou australští  ovčáci nazýváni Američany, mě  okamžitě zaujali svým  vzhledem i povahou. Od Martiny jsem získala celou řadu  cenných  informací o plemeni i jeho chovu a také zajímavé internetové  odkazy.  Ptali jsme se také, zda neplánuje štěňata, či zda  neví o nějakém chovateli  v Čechách a ona nám k našemu  zklamání řekla, že její fena trpí dypslazií  kyčelních  kloubů a že na ní chovat nebude a že sice slyšela o člověku  z Moravy,  který chová na zvířatech dovezených z Německa,  dokonce se u něj byla podívat,  ale že ona sama by nám takové  štěně nedoporučovala, protože bychom mohli mít  problém  s registrací v naší plemenné knize, protože první dva vrhy  nebyly podle  jejích informací registrovány nikde a další  byl registrován pouze u amerického  Australian Shepherd Club  of America (ASCA), jehož průkazy původu však FCI neuznává. Jako  jedinou  možnost nám poradila import štěněte buďto přímo z USA nebo  z Evropy.

     S lítostí jsme tedy  upustili od plánu pořídit si ihned štěně, protože  jako  chudí studenti s minimální příjmem jsem si to nemohli dovolit.  Tak jsem  pouze procházela internetové stránky, zbrouzdala snad  všechny servery věnované  australským ovčákům, prolezla  všechny chovatelské stanice v Evropě i USA. Mělo to své výhody  - důkladně  jsem se teoreticky obeznámila s plemenem, pořídila si nějakou  literaturu, získala informace o zdravotních rizikách plemene  a přehled o tom,  kde se jací aussies vyskytují. Na podzim 2002  jsme dokončili naše studium  a  za vydatné pomoci Martiny i hledání vhodného  štěněte.

      V březnu 2003 se u nás doma objevil první  australský ovčák, dárek  k promoci, pětiměsíční red merle  pejsek LAS ROCOSA RUSTY BULL alias „Rusty“, který  přiletěl z Colorada  v USA, z jednoho z nejznámějších amerických kennelů - Las Rocosa .

Rusty splnil mé představy  a sny  plnou měrou a dospěl v nádherného, nesmírně oddaného  a milujícího psa.  Absolvoval popisnou přehlídku a povahový test u Klubu chovatelů belgických a australských ovčáků a po vyhodnocení RTG snímků kyčelních kloubů u americké OFA (Orthopedic Fundation for Animals) se stal chovným psem. V současnosti je otcem třech vrhů, z nichž vzešlo celkem 23 potomků.

     S druhým australským  ovčákem to šlo již podstatně rychleji. Na internetu  jsem  objevila vynikající spojení a protože jsme s Vaškem už začínali přemýšlet  o fence  k Rustymu, naše rozhodnutí to jenom uspíšilo. Email  dal email a v dubnu 2004  přistála na Ruzyňském letišti zásilka  z Minnesoty, která obsahovala naši čerstvě  dvouměsíční  black tri lady RISING SUN TRUE & GENTLE MATE alias „Sharie“ z kennelu Rising Sun . Byl to vlastně  dárek k svatbě,  protože 29. května 2004 jsme náš vztah  zlegalizovali. Sharie skvěle doplnila  naši smečku a zapadla  do ní jako ryba do vody. Rustyho brala jako staršího bráchu  a  dědulovi Floydovi dodala novou radost a chuť do života. Stejně jako předtím Rusty, tak i Sharie absolvovala popisnou přehlídku a povahový test u Klubu chovatelů belgických a australských ovčáků a po vyhodnocení RTG snímků kyčelních kloubů u americké OFA (Orthopedic Fundation for Animals) se stala chovnou fenou a oba jsme doufali, že jednoho dne dá život štěňatům, která  budou tak okouzlující, jako je  ona.

     Náš velký sen se splnil dne 15.3.2007, kdy se v naší chovatelské stanici Gentle Mate narodil vrh „A“. Sharie přivedla na svět devět nádherných štěňátek, 4 pejsky a 5 fenek, kterým byla vzornou, laskavou a nekonečně trpělivou maminkou a učitelkou. Otcem vrhu nebyl nikdo jiný než náš Rusty. Všechna štěňátka, kterým jsem věnovala veškerou lásku a péči, našla skvělé nové majitele. Red tri pejsek ARIJE MI SION GENTLE MATE alias „Grizzly“ si získal moje srdce už jako psí batole a já jsem se rozhodla navzdory veškerým předsevzetím, že si ho nechám. Bohužel v tu dobu se můj a Vaškův vztah ocitl v krizi, která se stále prohlubovala a nakonec v říjnu 2007 vyústila v rozvod. Dohodli jsme se, že psi a chovatelská stanice zůstanou v mém majetku a já jsem si musela hledat bydlení, protože byt zůstával Vaškovi a já jsem stejně nechtěla žít dál na místě, ke kterému se pojilo tolik negativních emocí a vzpomínek z poslední doby.

     Sehnat pronájem v Praze se třemi psy byl prakticky nadlidský úkol, ale nakonec se podařilo a my jsem se mohli přestěhovat do bytu sice menšího, kde nám ale nikdo nic nevyčítal, nenadával a nevyhrožoval nám. Myslela jsem si, že zůstanu sama, po pravdě jsem už nechtěla žádného chlapa ani vidět, jenže člověk míní a osud mění. Sešla jsem se několikrát s mým  kamarádem, kterého jsem znala ze školení od mého zaměstnavatele, psi ho přijali tak skvěle, že by mě to ani ve snu nenapadlo a mně se rozbouchalo srdíčko. Od poloviny listopadu 2007 bydlí Tonda s námi, psi v něm získali nového páníčka a já přítele, kterého miluji a o kterém vím, že mi bude vždy oporou.

     1. září 2008 se splnil jeden z našich velkých společných snů a my jsem se mohli odstěhovat z pronájmu v Praze do rodinného domku se zahradou v malé vesničce Mlčechvosty u Vraňan, asi 30 km od Prahy. V našem domečku se nám moc líbí a naše smečka je v něm neuvěřitelně šťastná a spokojená - australáčci můžou konečně podle chuti hlídat, nikdo je neokřikuje a sem tam proženou nějakou tu kočku.

 

KONTAKT:

Chovatelská stanice australských ovčáků GENTLE MATE

Mgr. Mariana Malečková

Mlčechvosty 62

277 07  Vraňany, Česká republika

email:  gentlemate@seznam.cz

mobilní tel.: +420 608 939 570               

             

    

 

 

Všechny texty a obrázky na těchto stránkách jsou majetkem chovatelské stanice Gentle Mate.  Jejich kopírování, popř. publikování je možné pouze s naším písemným souhlasem.

Kopírování textů přímo ze stránek je znemožněno, pokud máte zájem o některou část textů, kontaktujte nás telefonicky či emailem.

Copyright © Mariana Weberová, 2008